Ako sa budia záhrady

Milujem, keď v zime pukoce oheň v kachliach, popíjam teplý čaj a okolitý svet spí pod bielou prikrývkou. Ohník by bol, aj čaj so škoricou, jablkom a zázvorom mi pripomína nedávne

Vianoce, len ten sneh na seba zatiaľ nechá ďalej čakať. Zato dnes rozlialo slnko svoje svetlo po izbe a na malý okamih som zabudla, že je polovička januára. V predstavách už vešiam húpaciu sieť a brúzdam po záhrade.

Čo kde nasadíme? Čo upravíme? Kam dáme strom? A kde budú bylinky? Kde zeleninový záhon? Okolo vidím krásnu zeleň, stromy, kríky, kvety, plody. Mám rada, keď záhrada prekypuje životom. Tá naša zatiaľ pripomína skôr výbeh, trávnatú pláň. Čo však nie je, môže byť. A kde je priestor a vôľa, sú všetky možnosti otvorené. Je január, výborný čas na plánovanie a zbieranie informácií. Nuž ohník pukoce, popíjam vianočný čaj a nasávam inšpiráciu, praktické návody a tvorím priestor, v ktorom chcem žiť. Pripájam malú ochutnávku z výbornej knihy „Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku“ od Jaroslava Svobody. Je prehľadná, písaná s nadhľadom človeka, ktorý roky trávi s prírodou, pozoruje ju, experimentuje, hľadá a nachádza svoje vlastné postoje a cesty. Nechýba v nej ani špetka humoru a veľká porcia lásky. Jaroslav tvorí srdcom, a tento prístup je chytľavý. Veľa praktických návodov a inšpirujúcich tipov v nej nájde každý, kto rád trávi čas na záhrade – či už s motykou v ruke, alebo kochajúc sa krásou a plodmi.

Vytvořte zahradu, která se stará sama o sebe a příliš vás k tomu nepotřebuje (samozřejmě kromě prvních let práce po založení, než „vyroste“). Takovou, která je daleko hezčí než všechny ostatní a nechce po vás žádné peníze na údržbu. Zahradu, která kvete, plodí ovoce a obsahuje spousty jedlých rostlin, čistí se a voní úplně sama, zdravě a esteticky. To jsou základní pravidla přírody, která vždycky fungovala a fungovat budou, když se podle nich budeme řídit, a ne s nimi bojovat. Hmyzí škůdce zbaští jejich přirození hmyzí a ptačí predátoři, plevel bude utlačen bujnými trvalkami a mulčem a v chytře kombinované zeleninové zahrádce pro něj nezbude moc místa. A krom toho si ještě uvědomíme, že nic takového jako plevel vlastně neexistuje (viz Jedlý trávník).

Máme mnoho možností, co udělat s nudnou trávníkovou plochou. Jakmile se rozhodneme zahradničit v souladu s přírodou a vlastní leností. Jednoznačně nejpřínosnější řešení je osázet co největší část této plochy plodícími stromy a keři na způsob jedlé lesní zahrady. Ale volnou plochu na běhání, hry a válení stejně potřebovat budete. Psům se také lépe kaká na trávě než někde v křoví, takže o ten požitek nemůžete své mazlíčky připravit. A jak říká můj kamarád: „Když přijde na návštěvu tchýně, musí mít kde postavit stan.“ Já věřím na příjemné tchýně, ale místo na stan se stejně hodí.

V místech méně frekventovaných a čistých lze považovat trávník za nízký záhonek a vybírat z něho rostlinky do salátů a čajů. Pojem „jedlý trávník“ jsem nevymyslel, v permakultuře se již delší dobu traduje, stejně jako bylinková spirála nebo jedlý les.